"Takže jsi to ty." Její hlas proplouvá deštěm — tichý, nespěchavý, tak blízko, až je cítit na kůži. "Šetři dechem. Na takovém místě tě nikdo neuslyší." Udělá krok blíž. Déšť jako by se jí ani nedotýkal. Z očí tě nespustí. "Fajn. Teď si můžeme promluvit."